Víc než pětasedmdesátiletá historie zajistila německé značce Heco pevnou pozici mezi výrobci Hi-Fi reprosoustav. Ačkoliv společnost klade důraz na dostupnější modely, najdete v jejich nabídce také řekněme prémiové produkty, třeba z řady In Vita (což by se dalo přeložit jako „na živo“), které kraluje sloupek In Vita 9 s charakteristickými rysy.

Oněmi typickými prvky míníme hlavně záměrně trochu technický styl, ostré rovné křivky, přiznané šrouby, výrazné kovové obroučky měničů a podobně. In Vita 9 jsou ovšem hezky vyrobené a štíhlý obdélník čelní stěny je pěkně zaplněný rovnou pěticí měničů.

Čisté tvary a linky neopouštějí In Vita 9 z žádného pohledu. Z boku spatříte dělenou konstrukci MDFkové skříně, kdy je jeden prvek horní a čelní deska (v lesku), další částí je základna a pak blok zbytku, tedy strany a záda (v zajímavě kontrastním matu). Celá hmota stojí na čtyřech robustních hrotech s výškovou regulací. Ani zadní plocha není ošizená – jsou tu hned tři docela velké výdechy bassreflexového systému a destička s pěti reproterminály. Ty umožňují bi-wiring a bi-amping, stejně jako volbu z dvou poloh energie vysokotónového měniče (lineární / +2 dB).

Osazení zvolil výrobce svými typickými komponenty. Na výškách pracuje 28 mm kalota z hedvábného kompozitu, vsazená je do velmi distinktivního vlnitého kovového panelu, který upravuje disperzi nejvyšších tónů. Dvojitý feritový magnetický kroužek a ferrofluidové chlazení zajišťují vysokou zatížitelnost vysokofrekvenčního systému.

Jeden středotónový i trojice basových měničů využívají kónické membrány z upravovaného papíru a mají stejný průměr 17 cm. Všechny čtyři mají také poměrně výraznou gumovou vlnku závěsu a hliníkový koš. Snad i podle toho, že Heco neuvádí žádné exotické postupy, technologie nebo materiály lze říct, že se firma prostě drží tradičního konceptu a nevymýšlí znovu kolo.

Třípásmový koncept má filtry frekvenční výhybky naladěné na 350 a 3 000 Hz, celkově hrají In Vita 9 v rozsahu 23 – 43 000 Hz, ovšem zde výrobce neuvádí toleranční pásmo. Dozvíte se nicméně o citlivosti 92 dB / 2,83 V / m a jmenovité impedanci 4-8 ohm, což je taková typická volná německá definice.

Fyzicky jsou In Vita ne malé, ale přesto skladné – mají výšku 115 cm, šířku 29 cm (20,5 bez nožiček) a hloubku 39,3 cm. Váží 27,7 kg.

In Vita 9 jsme poslouchali v showroomu dovozce a to primárně na systému mbl c51 & mbl c31, porovnávat jsme mohli mimo jiné s In Vita 3, Aurora 1000 nebo Aurora 700 stejného výrobce.

Tučné basové tóny v „Black Wolf Blues“ Margo Price („Strays II“ | 2023) vám In Vita 9 předestřou s notnou razancí, dokonce jdou i dosti hluboko a rozhodně se nebojácnou dávkou dramatu. Brumlání basy je velké, pevné, ale nikoliv suše tvrdé. Barevné rozdělení poloh je zřetelné, byť rozhodně ne audiofilsky analytické, dalo by se možná říct, že styl má náznaky popisované často jako „rockovost“. Každopádně mírně výraznější, ač ani vysloveně dominantní bas pomáhá udržet výtečně pocit rytmičnosti a energičnosti.

„Soak Up The Sun“ je kvalitou lehce „domácká“ nahrávka písničkářky Sophie Reginy Allison, známé jako Soccer Mommy („Karaoke Nights“ | 2023), In Vita 9 jí rozhodně dodají snadno poslouchatelnou tvář a na onen jistý závoj vlastně nekladou moc důrazu. Je to solidně otevřený zvuk, s adekvátním rozlišením a spojující (vlastně trochu protichůdné, ale zde si nepřekážející) pocity měkkosti a intenzity. In Vita 9 nejdou po audiofilském stupni detailů a mikroinformací, spíše budují celkově živým způsobem atmosféru nahrávky.

Výškáč ukázal v „Ready Set Go“ Grace Potter („Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) solidní, možná až maličko vyčnívající objem výšek, které mají dost síly, důrazu i průbojnost. Přesto, že energie je dost, aby zvuk kovových činelů byl patrný a zřetelný i potichu, nepůsobí odtrženě nebo nevyváženě. Tvarovaná planžeta pak výšky dobře usměrňuje, neměli jsme pocit, že by bylo potřeba nějak přehnaně věnovat čas natáčení reprosoustav, aby se zvuk náležitě spojil.

Poměrně nabušená poprocková „La jetée“ pařížského bezmála padesátiletého zpěváka Raphaëla („Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) má sytý hlubokotónový rytmus a pěkný drajv, který skrze In Vita 9 obzvláště dobře vynikne. Reprosoustavy jsou vskutku odhodlané, ne zběsilé, ale rozhodně velmi energické a dynamicky ochotné. Sílu skladby tedy dokážou prodat takříkajíc pěkně od podlahy. Intenzita nahrávky pak není nekontrolovaná, ba naopak, zvuk se zdá být soustředěný, téměř fyzicky pronikavý.

„I Asked“ („MABGATE“ | 2002) od skupiny MABGATE, pojmenované po části domovského Leedsu, hraje solidně uspořádané, nástrojové linky jsou vedené docela jistou rukou, v pevných konturách, ale zároveň bez suchosti, zvuk je spíše šťavnatý. Není to typicky audiofilské podání, stále hlavně laděné na živost a drajv, přesto je tu organizace hodná prémiového hi-fi. In Vita 9 pak nemají přes do jisté míry důraznější podání výšek k žádné agresivnosti nebo příkrosti, dobře pak snáší vyšší hlasitosti.

Slovenský alternativní popík „Čierna šelma“ Kataríny Málikové („Postalgia“ | 2019 | Sinko Records | SR 0119) působil v takovém řekněme velikostí běžném poslechovém trojúhelníku docela velký, jednotlivé zvuky jsou pak na stereofonní bázi vcelku autoritativně ukotvené a ustálené. Přehlednost není nějak obzvlášť okatá, ale opět jasně dává najevo, že In Vita 9 patří do vyšší hi-fi sféry se vším všudy, neb umí už vykouzlit nejen pravolevou, ale i předozadní osu a načrtnout tak plastický obraz.

Heco In Vita 9 jsou však svým stylem předurčeny zejména pro ty, kdo ocení intenzivní, ne zběsilý, přesto důrazný a energií naplněný přednes. To si pak užijete syrovou „All of my Friends are Going to Hell“ reverendky Kristin Michael Hayter („SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries). Díky neupejpavému a zároveň kontrolovanému zvuku má její piano i naléhavé prozpěvování zátah, přiměřenou upřímnost, abyste docenili sílu velkého nástroje, ale i dost klidu, aby říznější nahrávka nebyla otravná. Vesměs je ale zvuk In Vita 9 zábavný, s takovým zdravým dotekem efektnosti a pompy.

Na jednu stranu má portfolio německých Heco jasný výraz po designové i zvukové stránce, na straně druhé každá řada přeci jen působí maličko jinak. In Vita – zejména větší model In Vita 9 – pak v souladu se svým jménem působí skutečně živě. Je to takový trošičku koncertní, maličko rockový, energický, adekvátně dramatický a solidně kontrolovaný zvuk, díky němuž reprosoustavy přednáší hudby s autoritou, pevnou rytmikou a zábavností, která nechce být prvoplánová, ale ani suše puristická. Hledáte-li tak styl, díky němuž dobře vyniknou primárně elektrifikované nahrávky (nebo třeba i filmy), kdy je v hudbě skutečně přítomná živá jiskra a takový trochu muskulaturní šmrnc, pak jsou Heco In Vita 9 skutečně lákavou perličkou firemního portfolia.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, hodně polic s komponenty a několik akustických panelů) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

In Vita 9 nabízí hlubší basové frekvence od cca 48 Hz, mají neobvyklou špičku na „rytmických“ 80 Hz a středová část rozsahu nad 200 Hz je lehce potlačená v kontextu lehce důraznějších basů a výšek. Je tu vidět mírná „vanička“ v rozsahu 2 – 3 kHz (může stát za neagresivním pocitem z reprodukce), propad kolem 250 Hz bude pravděpodobně vinou akustických vlastností prostoru v kombinaci s měřící polohou. Všeobecně není zdůraznění na obou koncích rozsahu nijak velké, přesto tu je.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – úprava energie tweeteru

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční průběh nevykazuje žádné výrazné problémy, naopak jde o víceméně uhlazenou křivku, byť klesající i kousíček pod 4 ohmy. Ladící frekvence systému leží na cca 40 Hz. Kolem 150 Hz, 380 Hz a 500 Hz je vidět droboučké záchvěvy rezonancí, ovšem v tak malé míře, že by nijak neměly ovlivnit samotnou reprodukci.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 71 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkem živý a energický zvuk

+ dobrá dynamika a autorita

+ semknutý a docela razantní přednes

+ umí slušně zapůsobit v hlubokých polohách

+ jsou dobře zpracované (pokud máte rádi tenhle designový styl)

ZÁPORY

- mají možná lehce temnější a dramatičtější projev maličko na efekt

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet